Oba příběhy propojuje postava komisaře Bärlacha. Není to čítankově kladný hrdina, ale o to více je lidský; konečně právě narušení černobílé optiky, s níž jsme si navykli nahlížet na svět, lze označit za jeden ze stěžejních autorových motivů. Sám v bezprostředním dotyku se smrtí, kterou představuje zhoubná choroba, balancuje Dürrenmattův protagonista na hranici spravedlnosti. V prvním románu se má skutečný vrah stát katem v rukou soudce, nástrojem moralistovy msty na ještě větším zločinci, v příběhu druhém se těžce nemocný Bärlach utkává s představitelem zla, jež v polovině dvacátého století dusilo Evropu.